Ochutnávka Soluně

21.09.2010 17:30

Je to jen kousek od mořského pobřeží. Ranní světlo dopadá na elegantní fasády hotelů okolo náměstí Aristotelus. Jako rozevřené paže města se vztahují k moři; náměstí v samém centru Soluně proslavil půdorys ve tvaru lahve. Navzájem podobné, eklektické fasády budov s arkádami v přízemí mu dodávají důstojnou a působivou atmosféru. Střešní byty s terasami musí být astronomicky drahé, napadne vás. Musíte se proplést mezi kavárenskými stolky, židličkami a křesílky - vzduchem se line vůně kávy. Menu je křídou napsané na tabuli pod arkádou. Dostanete klasické espreso, našlehanou pěnu i tradiční recepturu z džezvy; vždyť jste ve frapedupoli, jak se Soluni také přezdívá, v metropoli kávy. Šálek by po ránu ostatně mohl přijít vhod. Občerstveni? Jen pokračujte pořád rovně do ústí „lahve“ s mořem za zády. Na trh je to doleva, můžete zahnout do Vasileos Irakliu, Ermu, nebo třeba až do Vlali.

Trh zabírá uličky v celé oblasti od Aristotelus k Ionos Dragumi, mezi Ioanni Tsimiski a Egnatias. Přežívá v něm duch staré Soluně, obchodního centra a významného přístavu. Vzduch tu ještě voní orientem a chodníky nabízí živočišnou exotiku bazaru. Stánky zaplňují ulice a obchody sídlí v přízemích nízkých starých domů. Potěší se všechny smysly. Symfonie barev, vůní a třeba i chutí rozhodně stojí za návštěvu a přichystá cestovatelům jeden z nejsilnějších zážitků. Každé dopoledne kromě nedělního.

Na úrovni ulice Vlali ústí kryté pasáže zaplněné krámky s masem, rybami, chobotnicemi a uzem. Z háků visí kusy masa, v chladících boxech už leží naporcované vedle jehněčích hlav a nespočetných druhů ryb malých, velkých, dlouhých, zploštělých, zavalitých, stříbrných, zlatavých a růžových. Mezi ledem se chladí olihně, sépie a krevety a vedle prodávaných kuřat stojí jako reklamní poutač kuře vycpané. Pod pultem s mořskými plody jsou v polystyrénové krabici vystavení tmavě hnědí lesklí krabi. Nějaký prodavač se vždycky nechá vyfotit s chobotnicí.

O kousek dál v oblasti křižovatky Solomu a Chalkeon najdete ovoce a zeleninu od obligátních melounů přes rubínově červené třešně, voňavá manga a čerstvé fíky až po dlouhé okurky a cuketové květy. Olivy, papričky, fazole a koření se nabízejí v libovolném barevném a chuťovém provedení stejně jako sýry. Pálenku doplňuje med, zavařeniny, nakládaná zelenina, kandované ovoce a ořechy v obrovských pytlích. Vedle ikon se prodávají křiklavě pomalované talíře jako turistické suvenýry. Mezi tím jsou promíchány nádobí, mořské houby a lufy, koberce, vyšívané ubrusy a proutěný nábytek. Mezi ulicemi Ermu a Vasileos Irakliu je zrestaurovaná industriální budova trhu Mudiano. Slouží hlavně řezníkům, ale i prodavačům pití, pekařům, zelinářům a s nimi i vinárnám a uzeriím vyhlášeným po celém městě.

V těchto ulicích má trh dlouhou tradici, už od závěru byzantské doby. Přístav vybudovaný Konstantinem Velikým se za staletí zanesl usazeninami a vznikla nová souš. Její obchodní minulost prozrazuje svým názvem náměstí Emboriu a ulice Egyptu (Aigyptou) zase udává národnost, ke které patřila většina místních kupců. Prodával se tu olivový olej, vznikla tu vykřičená čtvrť a dnes tu turisté ochutnávají místní noční život.

Je libo víc historie? Kdo tvrdí, že v Soluni nejsou památky? Když prohledáte ulice, vynoří se před vámi řada původně osmanských budov jako z pohádek Tisíce a jedné noci. Mezi Komninon, Vasileos Irakliu a Frangini (Fragkini) vybudoval vysoce postavený osmanský úředník Halil Aga v 15. stol. lázně, dnes známé jako Yahudi hamam podle polohy v centru židovské čtvrti, anebo Luludadika podle mnoha květinářství v okolí. K očistě těla sloužily celých 500 let, až do počátku 20. stol. Jen škoda, že budova se dvěma velkými a třinácti menšími kupolemi neprošla ještě restaurováním a není veřejnosti přístupná zevnitř. O pár bloků dál, na křižovatce Venizelu a Papadopulu, stojí osmanská budova tržnice Bezesteni, původní trh s hedvábím a látkami, dnes sloužící zlatníkům. Budovat ho nechal panovník Mehmed II. v 15. stol. Šest kupolí střechy je z olova a ve zdivu můžete dodnes obdivovat ozdobně skládané cihly. Hledáte mešitu? Hamza bey tzamii stojí naproti na křižovatce Egnatias a Venizelu, jednu dobu tu fungovalo kino, které jí zanechalo i jméno, Alkazar. Ulice Chalkeon zase dostala jméno podle byzantského kostelíka Panajia Chalkeon. Pochází z 11. stol., Osmany byl přeměněn na mešitu. Řecky i turecky se mu říkalo „kovotepců“, kteří bydleli v této čtvrti. Na stejném náměstí je budova nejstarších osmanských lázní města, Bey hamam, postavená sultánem Muradem II. hned po dobytí města. Budova s velkou kupolí byla inspirovaná antickými lázněmi s důmyslnými rozvody chladné a teplé vody a byla v užívání od 15. do 20. stol. nepřetržitě. V interiéru si můžete prohlédnout mramorový masážní stůl, stěny s malovanou nebo „stalaktitovou“ plastickou výzdobou a stropy se zasazenými skleněnými koulemi, které prostor osvětlují a vytvářejí působivý vizuální efekt. Rádi uvěříte, že se těmto lázním říkalo také Rajské. Na nároží pod budovou je vidět odkrytá antická římská kašna, ale to už je úplně jiný příběh.

Večer se k Aristotelus můžete vrátit na večeři a za živou hudbou. Zkusíte nějaký z podniků v hale Mudiano? Nebo zabloudíte spíš směrem do ulice Papamarku? Na náměstí Athonos? Projděte ulicí okolo taveren a vyberte dle vůně jídla a zvuků buzuki. Ne nadarmo je Soluň kolébkou hudby rembetiko. Náměstí Dikastirion nad ústím „lahve“ Aristotelus je v noci romanticky nasvícené. A u moře láká k procházce promenáda Paralia s výhledem na Bílou věž.

-- Michaela Štampachová --

Legenda:
A: Plateia Aristotelous(Πλατεία Αριστοτέλους)
B: Aigyptou(Αιγύπτου)
C: Ionos Dragoumi(Ίωνος Δραγούμη)
D: Fragkini(Φραγκίνη)
E: Vlali(Βλαλή)
F: Solomou/Chalkeon(Σολωμού/Χαλκέων)
G: Eleftheriou Venizelou/Egnatias
   (Ελευθερίου Βενιζέλου/Εγνατίας)
H: Dikastirion Square(Πλατεία Δικαστηρίων)
I: Papamarkou(Παπαμάρκου)
Copyright © 2007 RECKYKOUTEK.CZ