Jak bydlel král Otta: Muzeum města Athén

06.03.2011 16:49

Kolikrát za život jste se stěhovali? Otta Wittelsbach s manželkou Amálií se stěhovali mnohokrát. Od svého příjezdu do Athén 1. 12. 1834 si museli zvyknout na neustálé provizorium – k budoucímu hlavnímu městu a sídlu panovníka měly přibližně pětitisícové Athény ještě hodně, nepředstavitelně daleko. Budoucí neoklasicistní perla Evropy teprve nabírala dech ke svému znovuzrození. Palác byl snem budoucnosti.

Připomíná to historii o Karlu IV. Když přijel do Prahy, byl Hrad neobyvatelný a Karel s manželkou Blankou tehdy museli přebývat v domě na Starém Městě, než bylo sídlo opraveno. Otta a Amálie se uchýlili také k měšťanským domům. V rezidenci, nedávno vybudované rodinou Kontostavlosů, zůstali jen do roku 1836, kdy bylo rozhodnuto vybudovat palác právě na této lokalitě. Dům byl zbourán, na jeho místě vzniklo staveniště a královský pár se stěhoval severněji na dnešní náměstí Klafthmonos. Mezi lety 1836 a 1843 nalezl útočiště v rezidenci rodiny Dekozis-Vuros. Nenápadný domek vybudovaný architekty Lüdersem a Hofferem roku 1830 stojí dodnes a pro svou dobu je velmi reprezentativní: má dvě podlaží a spartánsky prostou symetrickou fasádu členěnou římsami. Jednoduchý balkónek nad vchodem zdobí vlajky.

Bylo by škoda nechat jeden z nejstarších domů ve městě ležet ladem. Poslanec, lokální patriot a vášnivý sběratel Lambros Eftaxias založil sbírku věnovanou životu v Athénách 18. a 19. stol. Jeho strýc Alexandros Vuros mu poskytl dům – a roku 1973 bylo na světě Muzeum města Athén. Jsou tu shromážděny staré olejomalby a rytiny s pohledy na město a zrekonstruovány dobové interiéry. V přízemí si můžete prohlédnout velký, 5 m široký pohled na město v 17. stol. od slavného Jacquese Carreyho nebo krajiny s Akropolí od Edwarda Leara. Na jiných plátnech můžete obdivovat půvab athénských dívek, po kterých ve svých básních vzdychal okouzlením i lord Byron. Kabinetu s plány a mapami města v různých historických dobách vévodí model města, jak vypadalo v roce 1842, zhotovený v měřítku 1:1000. Droboučké domečky, křivolaké uličky na svazích Akropole (nebo tady spíš Akropoličky), širší přímé ulice v nové části města a uprostřed všeho náměstí Monastiraki jako vlastní srdce Athén – doba Syntagmy a Omonie měla teprve přijít a ostatně Monastiraki si zvláštní kouzlo a charisma uchovalo dodnes. Ukazovat prstem si můžete i na jiná známá místa a rozněžnění tou titěrností uvažovat, jestli bylo třeba víc trpělivosti k vybudování města nebo jeho papírového modelu.

První patro je věnováno památce na pobyt královského páru. Můžete vejít do jejich soukromých pokojů i do velkého salónu a místnosti, která sloužila jako trůnní sál. Intarzovaný nábytek, brokátem polstrovaná kanapíčka, zrcadla ve vyřezávaných rámech, staré mapy, sametové závěsy na oknech, krajkové záclony, koberce, výšivky, křišťálové lustry a mosazné lampy, naleštěné desky stolků z drahých dřev…a na nich porcelán, stříbrné lžičky, křišťálové sklenice, vázy z opalinového skla a některé osobní předměty krále a královny, na které ze zdí shlížejí portréty, krajinomalby a černobílé fotografie antických monumentů. Budete si připadat jako na zámku. Jaké šaty měla asi královna na sobě, když seděla v tomhle křesle a čekala, až jí z téhle karafy sluha nalije víno? Kolik listin asi král podepsal právě u tohoto stolu tímto perem? Stál při pohledu z okna na tomhle místě? Líbilo se mu, co viděl? Vystavený je i originál první řecké ústavy, kterou si při zářijovém povstání 1843 vynutili Řekové na králi, který do té doby vládl neomezeně, jak bylo zvykem v jeho rodném Bavorsku. Mimochodem, tou dobou už král byl zase přestěhovaný, tentokrát v oficiálním novém paláci na Syntagmě, a vydání ústavy mu stejně nepomohlo. Roku 1862 musel abdikovat a znovu se stěhovat při vynuceném odchodu ze země.

Vedlejší dům na Klafthmonos postavil roku 1859 architekt Metaxas jako dílo zralého neoklasicismu s eklektickými prvky mnohem bohatěji členěné fasády, které dominují velká francouzská okna, štukové girlandy a dekorativní balustráda. Obě budovy jsou propojené krytou chodbou v patře, o expozice muzea se dělí rovným dílem a v exteriéru tvoří zajímavý architektonický komplex.

Máte slabost pro romantiku? Muzeum je oázou nostalgické atmosféry uprostřed rušného velkoměsta, do jeho salónků nedoléhá nic z intenzivního provozu blízkých tříd Stadiu a Panepistimiu. Před hlukem, horkem a chaosem moderní doby se můžete schovat denně mimo úterý od 9:00 do 16:00, o víkendech od 10:00 do 15:00 na 5 a 7 Paparrigopulu (náměstí Klafthmonos). Stařičké dobré Athény tu jsou uchovány alespoň ve vzpomínce.

-- Michaela Štampachová --
Copyright © 2007 RECKYKOUTEK.CZ