Nikos Kazantzakis v Čechách 1929-1932

. 03.05.2011 23:37

Čtenář řecké literatury, jemuž se náhodou dostane do rukou 400 dopisů Nikose Kazantzakise vydaných v roce 1984 athénským nakladatelstvím Eleni N. Kazantzaki, možná s překvapením zjistí, že některé z listů byly odeslány z místa zvaného Gottesgab. Není to český Boží Dar? Ano, Gottesgab byl německým, úředně přípustným názvem pro nejvýše položené město v Čechách, pro Boží Dar v okrese Jáchymov, s nejvýše položenou skupinou domů zvaných Myslivny, ve výšce 1156 metrů.

Boží Dar měl kolem roku 1935 168 domů a 1076 obyvatel, z toho 13 českých, 1042 německých a 21 cizinců. Proslulý byl krajkářskými kursy, továrnou krajek, navíc měl výrobu kartonáže, prádla a tkalcovnu bavlněných látek. Své české jméno Boží Dar měl i v minulém století, kol roku 1845, kdy jako královské horní město čítal dokonce 203 domy a 1212 obyvatel. Stranou ležící Myslivny jsou tehdy uváděny jen pod německým označením Försterhäuser, jejich české jméno najdeme však v Seznamu míst království Českého z roku 1893.

Německy psáno Gottesgab, Försterhäuser, bei Kraus, Erzgebirge, Tschechoslowakei, tak zněla plná adresa pobytu N. Kazantzakise v Československu, jak ji sám uvádí v dopise z 15.5.1929. Ještě 5. května 1929 byl v Berlíně, první dopis daný v Božím Daru je z 12.5.1929. Pracuje tu časně, do osmé hodiny ranní, kdy přichází paní Krausová, přinášející mléko, máslo, vejce, chléb. Následuje opět práce, ve dvě hodiny jde na procházku do lesa, někdy zajde až do Německa, hodinu cesty od hranic, do Wiesenthalu, tam kupuje sladkosti, banány, noviny, pije černé pivo. Dopisy dokládají Kazantzakisův pobyt v Božím Daru do roku 1932, poslední je z 30. dubna 1932, další je již datován Gottesgab - Paříž, dopis z 6. října 1932 byl odeslán z Madridu.

Zdá se, že kromě setkání s hudebním skladatelem Bohuslavem Martinů, uskutečněném ve Francii v roce 1956, není dalších dokladů o vztazích N. Kazantzakise a Československa. A přece tu svitla naděje, že N. Kazantzakis opět vstoupí na českou půdu, dokonce do Prahy. Československé ministerstvo informací, svou řeckou sekcí, pozvalo slavného řeckého spisovatele v roce 1947 k návštěvě Prahy. Byl pozván také syndikátem českých spisovatelů. Referentka řecké sekce dr. Viewegová chválí jeho dílo a život. Píše o něm, že dosáhl doktorátu práv na athénské universitě, byl čtyři roky posluchačem filosofických kursů na Sorboně, své znalosti doplnil studiem literatury a umění v Německu a Itálii. Po skončení studií se vrátil do Řecka, aby se věnoval filosofii a literatuře. Svůj první román “Had a lilie” vydal v roce 1906. Prvním dramatickým dílem byly “Červánky svítají” z roku 1907. Druhé dramatické dílo “Inspektor” z roku 1908 získalo první literární cenu Athénské university. V roce 1919 mu řecká vláda E. Venizela nabídla místo generálního ředitele v ministerstvu sociální péče. Kazantzakis považoval za svou povinnost nabízené místo přijmout, aby zachránil před smrtí tisíce Řeků, kterým hrozilo nebezpečí na Kavkaze a v jižním Rusku v důsledku válek a hladu. Obstarával jako vedoucí pomocné mise pro postižené šatstvo, potraviny a léčiva, dal dopravit 150.000 těchto ubožáků do vlasti. Po skončení úkolu podal demisi, neboť se hodlal věnovat literární tvorbě. Svou literární činnost několikrát přerušil, když podnikal studijní cesty do různých evropských zemí, do Afriky a Asie. Napsal celou řadu cestopisů. V roce 1946 vstoupil Kazantzakis do politického života, veden snahou usmířit vzájemně bojující politické strany. Byl ministrem Sofulisovy vlády, učinil vše, aby uklidnil politické vášně, brzy však podal demisi a oddal se intelektuální činnosti. Byl zvolen předsedou syndikátu řeckých spisovatelů a byl navržen řeckými literárními kruhy na Nobelovu cenu. V roce 1946, na národní svátek 25. března, byla uvedena jeho tragedie “Kapodistrias”, hlásající smíření mezi Řeky. V roce 1939 byl pozván britskou vládou k návštěvě Anglie, kde pobyl 7 měsíců a své dojmy vypsal v díle “Anglie”. Anglii znovu navštívil v roce 1947. Překládal z francouzštiny, angličtiny, italštiny a němčiny. Je autorem epické básně ”Odyssea”, napsané jako pokračování Homérovy epopeje. Přeložil do novořečtiny Ilias a Odysseu, Goetheova Fausta a Danteho Božskou komedii. Kazantzakis návštěvu Prahy přislíbil, ale z důvodů nám neznámých v roce 1947 neuskutečnil.

Dům Krausů, u nichž N. Kazantzakis za pobytu v Božím Daru bydlel a pracoval, již nestojí. Na spisovatelův život ve zdejším městě upomíná památník na Tržním náměstí, zřízený péčí Obecního úřadu v Božím Daru a milovníků díla N. Kazantzakise a vůbec všeho řeckého, činných v Nadaci Filhelenia v Praze a v Klubu přátel nadace Filhelenia v Praze. Památník je tvořen abstraktní kovovou plastikou od řeckého sochaře Nikose Armutidise, umístěnou na kamenném podstavci. Deska s řeckým nápisem Sti mnimi tou ellina syggrafea Nikou Kazantzaki 1929-32 určuje dobu Kazantzakisova pobytu v Myslivnách. Český nápis Jak pustá skála k nebi se v samotě zdvíhám (Odysseia 3, 788 -91) abstraktní myšlenku pomníku přibližuje přímočarému myšlení. Památník byl odhalen v roce 1995. Účastníky, sochaře N. Armutidise, prof. Růženu Dostálovou, Lidii Kopeckou, předsedkyni klubu, Georgii Zervu, Milenu Přikrylovou, Antulu Botu a další členy klubu neodradil od slavnostního aktu ani tehdejší vytrvalý déšť. Členové Klubu přátel Řecka v Praze a členové Řecké obce v Praze si připomněli 19.4. 2001 společnou návštěvou Božího Daru, že uplynul již celý lidský věk od doby zdejšího Kazantzakisova pobytu. Jeho památku uctili položením květů u památníku, vzpomínkovými slovy prof. Růženy Dostálové a předáním sochařského portrétu N. Kazantzakise, zhotoveného opět sochařem N. Armutidisem, do místního Muzea Boží Dar, jehož výstavní síň má samostatnou vitrínu věnovanou slavnému řeckému spisovateli.

-- Milan Konečný --
Copyright © 2007 RECKYKOUTEK.CZ