Mgr. Dita Vořechovská

Jmenuji se Dita Vořechovská a novořečtinu vyučuji už 20 let. Vystudovala jsem latinu, klasickou řečtinu a novořečtinu na FF MU v Brně. Poté jsem byla lektorkou novořečtiny na Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky hl. m. Prahy a od r. 2011 působím jako lektorka na volné noze, přičemž učím novořečtinu též na Ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde mám také na starosti konání mezinárodních zkoušek z řečtiny Πιστοποίηση της Ελληνομάθειας. Jako lektorka, redaktorka či odborný konzultant jsem se podílela na vydání dvou slovníků, jedné gramatiky a konverzace. Spolupracovala jsem na evropském projektu Glossa, jehož cílem bylo vytvoření e-learningového kurzu novořečtiny pro pokročilé studenty na úrovni C1-C2.
Jakmile řečtině jednou propadnete, je to na celý život. 

Vzkaz všem, kteří si myslí, že se řečtina nedá naučit, a nejen těm...

Předně chci poděkovat všem svým dosavadním studentům, díky nimž už tak dlouho učím, ač jsem původně nikdy učit nechtěla! Jsou to úžasní lidé, kteří mě neustále motivují v mé práci, nutí mě pořád vymýšlet něco nového, pracovat na sobě a vylepšovat výuku. Snažím se jim co nejjednodušším a systematickým způsobem přiblížit krásu řečtiny s důrazem na logické souvislosti a nápadnou podobnost řecké gramatické stavby s českou (no, už vidím své studenty, jak se usmívají, a slyším “...to se Vám to hezky říká, ale ta slovesa se prostě naučit nedají...” – naučit se dá leccos, navíc ve slovesech občas chybují i rodilí Řekové a o pravopisu už ani nemluvím). Je pravda, že řečtina víc než běžně vyučované jazyky vyžaduje u většiny lidí silnou motivaci. Jakmile ale řečtině jednou propadnete, je to na celý život (už proto, že díky nezměrnému bohatství řeckého jazyka, zapřičiněného více než třítisíciletou historií, se máte do konce života co učit a stejně nikdy nebudete vědět všechno ☺). Já jsem se v době svých studií nejprve zamilovala do jazyka, až potom, od okamžiku, kdy jsem v 90. letech poprvé odjela do Řecka – do Athén – a prodělala kulturní šok, jsem si postupně oblíbila i mluvčí tohoto jazyka, tedy Řeky.

Řečtina se na první pohled “tváří” jako těžký jazyk, což způsobuje především jiné písmo. Ale na druhou stranu si musíte uvědomit, že spoustu těch – pro někoho možná podivných – písmenek znáte ze školy, ač s trochu jinou výslovností. Taktéž nemalý počet odborných výrazů má základ v řečtině. Řečtina se dlouho úporně bránila vlivu hlavně angličtiny, díky čemuž v ní nenajdeme řadu mezinárodních slov. Zdánlivou obtížnost řečtiny také vyvolává skutečnost, že nemá žádný příbuzný jazyk v rodině indoevropských jazyků (vedle jazyků slovanských, germánských, románských apod. tvoří samostatnou větev jako např. albánština nebo arménština).

Abych se vrátila ke svým studentům, vděčím jim za mnohé a především z nich čerpám obrovskou energii. Chci všem touto cestou vyjádřit dík za důvěru a přízeň, kterou mi projevili a projevují. (Někteří z nich se stali dokonce mými osobními přáteli.) Snažím se za to dávat do své práce víc než maximum, studenty stále motivovat a udržovat pozitivní atmosféru v hodinách.

Těm, kteří se rozhodnou řečtinu “pokořit”, budu ráda nápomocna při objevování jejího neodolatelného kouzla.

Vítejte v mém světě!
D.V.

Reference studentů

Klára Patková

Jmenuji se Klára Patková a jsem studentkou Univerzity Karlovy v Praze. Studuji novořeckou filologii a antickou řeckou filologii. Volba tohoto studia byla nejen láska k Řecku a řečtině samotné, ale i fakt, že jsem 9 let žila na Krétě. Získala jsem certifikát z řeckého jazyka úrovně C1 po úspěšném složení mezinárodních zkoušek z řečtiny Πιστοποίηση της Ελληνομάθειας. Lektorkou řečtiny jsem již od roku 2013.

Reference studentů

  • Chci-li předat referenci, pak nemohu napsat nic jiného, než že po svízelných začátcích jsem neztratila zájem o řečtinu, naopak, lituji toho, že jsem nezačala dřív, a lví podíl na tom nese Klárka Patková, která s přirozeností, lehkostí, která je jejímu věku vlastní, přistupuje k hodinám a nesou tak již od začátku konverzační nádech a osobní přístup. Pokaždé, a přiznám se, dělala jsem to často, jsem se na ni i mimo výuku obracela se žádostí o pomoc s překladem nějaké písně, nebo jiného textu, vždy mi ochotně vyšla vstříc. Jsem jí vděčná, že mě během dvou let ani jedenkrát neodradila od úmyslu naučit se řecky. Je skvělý pedagog a byla to vlastně výhra, že jsme se potkaly v Řeckém koutku.
    H. Kováříková